Aktuality

Aktuality
Aktuality

Občas vám určité věci tak nějak přirostou k srdci, že se k nim automaticky vracíte.
Po 14 měsících v Číně je načase „srovnat si čakry“ a začít tam, kde jsem skončila. Takže jsem zpět v Kredanci. V tuto chvíli hlavně v jeho virtuální podobě, právě tady, pod záložkou „blog“ s pravidelnými příspěvky, na téma hlavně taneční.

S láskou ke Kredanci

12. března 2016, 12:03

Vše začalo koncem roku 2010. Vrátila jsem se z Londýna do Budějovic a hledala místo, kde bych mohla začít tancovat. A našla jsem Kredance, který začínal. Stejně jako já.

Na prvních lekcích jsem byla sama

Bibi píše pro KredanceNa prvních lekcích současného tance jsem byla sama a nenapadlo mě, že následující čtyři roky strávím většinu svého času právě tam. Budu tam tancovat, pracovat a poznávat tolik zajímavých lidí. Kredance se stal mým druhým domovem, kde všechno bylo možné. Přeměnit taneční prostor na kulturní prostor, postavit pódium, zrušit pódium, postavit bar, zrušit bar, postavit jiný bar, zvětšit taneční sál, pořádat představení, promítání, diskuze, výstavy i taneční festival.

Kredance měl tu sílu sdružovat lidi a právě tam jsem si uvědomila, jak důležitá je komunita. Všichni ti lidé, které se okolo Kredance pohybovali a pomáhali, tvořili jeho duši. Ne vždy to bylo jednoduché. Byly to i slzy, stres a možná i příkoří. Staly se věci, kterých jsem litovala nebo s nimi nesouhlasila, ale byla to cesta, která, věřím, nám všem něco dala.

Byla to jízda a díky za ni. Díky za vše, co jsem se naučila. Díky za festival, za ty čtyři dny, kdy jsme od rána do večera žili tancem. Díky i těm starým paním, které, když Jaro, Marek a Matthew tancovali nazí na náměstí, si za mými zády špitaly, že na Slovensku už jim to nestrpí, a tak to vozí sem. Díky za taneční večírky až do rána. Díky za všechny emoce, které jsem prožila.

A hlavně, DÍKY ZA TANEC

Vždycky mě tanec přitahoval, ale nikdy jsem neměla příležitost se mu dostatečně věnovat. Takže má tajně vysněná kariéra tanečnice skončila na prknech naší kočárkárny, kde jsme s kamarádkou tančily pro široké publikum (většinou mé a její rodiče). V pozdějším věku ještě přišel pokus o street dance. Ten ale ztroskotal na mé neschopnosti rychle počítat kroky a do toho honem udělat otočku a sexy pohyb pánví. Buď o mě někdo zakopl, nebo jsem to neudělala stejně jako ostatní. S tím vším počítáním jsem si přišla jak na hodinách matiky.

S Kredancem jsem pochopila, jak vnímat své tělo, že tanec není raz, dva, otočka a sexy bok. Tanec je součástí každého z nás. Tanec je každý pohyb, který děláme, jsou to emoce, čistota a pravda. Tanec je to, při čem se cítím živá a nic víc v tu chvíli nepotřebuji.

Všichni bychom měli více tančit a nepoužívat své tělo jenom jako dopravní prostředek pro hlavu. Pohybem můžeme komunikovat a vyjadřovat své pocity úplně stejně a přirozeně. Navíc, tanec má přesah i do osobního života. Jak řekla Pina Bausch, tančeme, jinak jsme ztraceni.

Jsem ráda, že se do Kredance zase vracím. I když má jinou podobu a je v začátcích nové cesty. Chybí mi ten starý, ale jsem zvědavá, co přinese ten nový.

Bibi