Rezidenční pobyt spolku tYhle / projekt MEDÚZA

V listopadu 2018 hostíme spolek tYhle s projektem MEDÚZA pod vedením Marie Gourdain.


tYhle

Je skupina vzniklá z neplánovaných uměleckých setkání. Je dětmi přelomu tisíciletí, dětmi globalizace s rozdílnými kořeny, které spojuje zvědavost, ctižádost a smysl pro nečekaná překvapení, se kterými pak tvoří. Zkušenosti, ze kterých vyrostli a místa, z nichž přišli, jsou různá, ale našli společný jazyk – ve fyzickém divadle. Spolek tYhle vzniknul v roce 2015 a byl založen s cílem podporovat umělecké aktivity zakladatelů – performerů Lukáše Karáska, Florenta Golfiera a light designerky Zuzany Režné, absolventů JAMU v Brně. Za svou poměrně krátkou dobu působení však členové spolku stihli vystupovat na mnoha akcích v Brně, Praze, festivalech po celé ČR i v zahraničí, nazkoušeli celkem 7 projektů. Postupem času se ke spolu připojila i scénografka a režisérka Marie Gourdain, jejíž tvorba je nyní výraznou součástí produkce spolku.

Projekt Medúza

Téma a inspirace

Prvotní inspirací pro vznik projektu je obraz Vor Medúzy malíře Théodora Géricaulta, znázorňující skutečnou dramatickou situaci ztroskotání lodi Medúza, na které zbylo po katastrofě 15 vyčerpaných a téměř šílených lidí. Obraz v době svého vzniku (1817 – 1818) vyvolal silné emoce zejména díky aktuálnosti tématu (Medúza reálně ztroskotala 2 roky před namalováním obrazu) a věrnosti jeho zpracování.

Stěžejní myšlenkou projektu, která vychází z Géricaultova obrazu jsou v něm obsažené tenké hranice protikladů, se kterými se každodenně setkáváme. Postavy na obraze se pohybují na hranici mezi životem a smrtí. Vor, na kterém plavou je symbolickou hranicí mezi vodou, znázorňující hlubinu, temnotu, nevědomí, strach a naše skryté obavy i stinné stránky našeho vlastního já, na které se bojíme pohlédnout. Obloha rozprostírající se nad hlavami přeživších je nadějí, vizí do budoucna, světlem. Na lodi jsou jak mrtví, tak živí lidé, hledící do dáli. Všechny tyto kontrasty zobrazují křehkost bytí a situací, ve kterých se nacházíme. I skrze všudypřítomnou smrt je to totiž stále život, který pokračuje dál.

Téma obrazu a lidí troskotajících na moři je aktuální i dnes. Zda bude představení na diváky působit jako konfrontace se současnými událostmi v souvislosti s uprchlickou krizí závisí na konkrétní divácké recepci. Před tímto tématem bychom neradi zavírali oči, byť není hlavní inspirací celého projektu. Tím zásadním jsou kontrasty, které provází nejen troskotání, ale celý lidský život.

Scénografie

Obraz Vor Medúzy je silnou inspirací rovněž v oblasti scénografického řešení projektu. Plochy jednotlivých objektů na scéně budou ve spolupráci se světelným designem zobrazovat vlny, plynutí vody a času. Silnou inspirací je pak samotná tělesnost a živočišnost troskotajících postav. Marie Gourdain, režisérka a autorka scény i celého konceptu, se díky své původní profesi výtvarnice opírá o tělo jako o materiál. Její inspirace vychází jak z figurální malby, tak ze sochařství. Barvy těla a jeho proměny, zkoumání těla jako materiálu v celé jeho kráse i ošklivosti, to všechno jsou témata, která se promítnou do scénografického řešení. Obraz Vor Medúzy je pouze prvotní inspirací k vytvoření tanečního projektu, který bude pracovat s tělem a scénografickým řešením jako s objekty a materiálem. Použitím geometrických objektů bychom chtěli zbořit hranice mezi figurativností a abstrakcí. Scénografie je pro Marii Gourdain výchozím bodem pro vytvoření taneční choreografie. Práce na inscenaci proto bude probíhat obráceně, než je obyčejně zvykem. Hned od počátku bude zkoušení provázet práce se světly i objekty v prostoru. Zkoušení by mělo probíhat i za pomoci maket a zmenšených modelů jeviště a scénografických objektů, abychom mohli lépe prozkoumat možnosti jevištního prostoru. Tělo samotné nás v případě inscenace nazajímá jako součást charakteru a osobnosti, chceme se vyhnout vytváření celistvých „postav“. V představení budeme pracovat s fyzičnem a performativními schopnostmi tanečníků, kteří skrz tělo říkají vše a vytváří tak svébytný jazyk, kterým mohou komunikovat bez jakékoliv jazykové bariéry.

Cíl projektu

Vytvořením scénického tvaru plného rozporů vedeme diváka ke sledování představení bez jednoznačně čitelného příběhu. Chceme vytvářet situace, které mohou v abstraktní a umělecké formě zrcadlit situace, které potkáváme v každodenním životě. Boj mezi nadějí a beznadějí. Odevzdání se. Boj o přežití, abychom se někam dostali. Vycházíme z přesvědčení, že život je dar, který je ovšem velmi křehký. Křehkost života je důležitá, protože jen na jejím základě si často uvědomujeme, jak je podstatné být přítomný v daném okamžiku. Konec může nastat každou chvíli a umění nám dává možnost zobrazovat strachy a niterné lidské boje. Nechceme opomenout ani sílu katarze na divadle. Nemoc a smrt se dotýká zblízka mnoha lidí a my chceme bez morbidity a smutku o tom všem promlouvat a učinit z těchto často tabuizovaných situací téma našeho představení. Neznamená to, že bychom jako lidé měli na trápení čekat. Podstatou našeho sdělení je
fakt, že i přes všechny těžkosti je důležité najít v každé chvíli a situaci to, co je nejvíc živé.

Premiéra představení proběhne 12. prosince ve Studiu Alta v Praze.